Můj otec Elkin mi jednou, ještě v době mého dospívání, řekl: " Tule, příjmy nabídku toho *zamračil se* Drakeuse II., země Kelevarské jsou bohaté a jistě se tam budeš mít dobře". Turlan objal svého otce "Ne otče, neopustím tě". "Běž, spěchej, *tiskne ramena synovi* tyhle hory jsou nehostinné, nečeká tě tu nic dobrého". Tak jsem opustil svou rodnou vesničku a vydal se na dlouhou pouť do zemí Kelevarských.
      Mé první kroky vedly do hlavního města Britanie, poznal jsem tam čilý obchodní ruch, který se mi nezamlouval. Z hor jsem zvyklí na samotu a ticho a to mravenčení v hlavním městě nebylo pro mě. Proto jsem se hned vydal za svým přítelem do Minocu, psal mi ze je to malé hornické městečko, ve kterém si vydělává na živobytí a i vcelku hodně ušetří. Vidina nějakých těch peněz mě hnala na mé pouti do Minocu. Šťastně jsme se tam sešly s Drakeusem II. a začali jsme společně těžit rudu po celém městečku. Vydržel jsem to celí měsíc a byla to nejklidnější doba co jsem kdy v Kelevaru zažil. V tom prvním měsíci jsem se dozvěděl plno věcí, které jsou v Kelevaru běžné, ale já je nikdy dřív neznal. Nejdůležitější pro mě bylo vědět, kde je v městě léčitel a že mimo město se to jen hemží vrahy a lupiči. Na konci mého prvního měsíce v Kelevaru jsem se natrvalo přesídlil do osady Krondor. Byla mi popsaná jako malá hornické osada, ale ve skutečnosti to bylo město mnohem větší než Minoc. Tam jsem si postavil svůj první domek doučil se hornické dovednosti na nejvyšší míru. I nadále jsem se v Krondoru věnoval černým řemeslům a doučil jsem se tam velmistrovství v kovařině a zámečničině. V tu dobu jsem byl už bohatý a silný muž. Dávno pryč byly ty časy kdy jsem jako dospívající hoch vstoupil na Kelevarskou půdu. Nastal čas na změny, čím dál častěji jsem potkával udatné bojovníky a úctu vyvolávající mágy. Proto jsem se rozhodl, že se vydám hledat také dobrodružství a vybojuji si vážnost a úctu jakou si jistě časem zasloužím. Mé první kroky vedly na hřbitovy , které jsou poseté nestvůrami a o nebezpečí na nich není nouze. Častokrát jsem musel s četnými zraněními utéct domů a dlouze se léčit. Byla to nejtěžší doba co pamatuji. Tenkrát král Karel vyhlásil turnaj o členy jeho osobní stráže. To byly první události, co jsem v Kelevaru,začal prožívat. Tenkrát jsem si začal uvědomovat, že osud této země mi není lhostejný. Na finále turnajů jsem se byl v Britainu osobně podívat. To, co jsem tam viděl, mě dokonale ochromilo. Ta síla hrdinů co tam bojovali, a ta magie co tam na každém sáhu byla cítit až v kostech mě přivedla na myšlenku oslovit některého z nich s přáním výuky v boji a hlavně obraně. Mnohokrát jsem v Minocu potkal Sira Saraka a proto jsem ho s touto žádostí jednoho dne zastavil a zeptal se. Neodmítl mi pomocnou ruku a naučil mě základy boje. Dá se říct že mě naučil přežít. Toto umění jsem postupně zdokonaloval až jsem se naučil o sebe v každém případě postarat a časem i o lidi kolem sebe. V tu dobu, diky našim obchodním kontaktům, jsme již se Sarakem byli přátelé a já se ucházel o vstup do jeho guildy Dark Angels. Věděl jsem, že je to guilda order zaměření a že není jednoduché v boji proti chaosu obstát a proto jsem se svým vstupem do Dark Angels příliš nespěchal. Vstupoval jsem do této guildy v době jejího vzestupu, tenkrát měla za členy 4 královi rytíře. Dnes jsem za své bratry Dark Angels připraven položit život. Co bude dál? Kdo ví? …