Stručná historie Gartova, kterážto v plném znění by jistě mnoho desítek stran pojmouti mohla.

Kapitola 1.
Jako mnoho dalších, přišel jsem na svět jako pátý hladový krk do rodiny chudého dřevorubce. Život na okraji hlavního města byl nuzný. Otec dřel od rána do večera ale svoji početnou rodinu sotva uživil. Dětství bylo hladové a neradostné. Náš nejstarší bratr, maminčin mazánek a otcův oblíbenec si uzurpoval vše pro sebe na náš úkor a kdykoliv mohl, dával nám jasně najevo, že je prvorozený. Často, když se rodiče nedívali, nás bil a okrádal třeba o polední kůrku chleba. Musel dřít s otcem, to je pravda, ale jinak z něj rostl bandita, jak to jen bylo v těchto chudých podmínkách možné. Později se rodiče rozhodli, že alespoň jednoho syna dají do města do učení, aby se měl v životě lépe a pomohl rodině. Je celkem zřejmé, kdo si tuto milost u rodičů vyprosil. Nejstarší bratr tedy odešel do města, nám sice zbylo víc práce, ale již jsme měli větší klid. Bratr byl přes svou násilnickou povahu celkem zručný a tak se brzy postaral nejen sám o sebe, ale navíc pravidelně posílal menší obnosy rodičům. Rodině se začalo vést lépe a do roka jsme si mohli dovolit přestavět naši malou chýši na pěkný dřevěný domek. Neštěstí však nechodí po horách, ale po lidech, takže záhy jsme se dozvěděli, že s učením našeho nejstaršího bratra to nebylo tak, jak se všichni domnívali. Jednoho dne soused přinesl z města zprávu, že náš bratr byl chycen při krádeži velkého množství drahokamů a je zavřen v městském vězení. Pak to šlo rychle. Soud, poprava a zabavení veškerého majetku proběhlo během několika dnů. Bylo mi líto bratra, ale byl potrestán po právu a rodinu přivedl do hanby a neštěstí. Byli jsme opět na dně a já si umínil, že nikdy nebudu jako bratr. Stanu se dobrým řemeslníkem, abych pomohl rodině z této bídy. Jediné, co nás mohlo utěšit, byl smutný fakt, že mnoho dalších na tom nebylo lépe.

Kapitola 2.
V té době se roznesla zpráva o bohatých nalezištích v zemi Krondoru. Tisíce lidí z chudinských čtvrtí se vydávalo na nebezpečnou cestu v naději, že právě oni naleznou žílu vzácného Mytherilu. Ani naše rodina nebyla výjimkou. Vzhledem k předchozím událostem to bylo pochopitelné a tak jsme se zařadili do nekonečného zástupu prospektorů. Mnoho z nás padlo cestou do rukou banditů, nebo zemřelo vyčerpáním. Pouze několik šťastlivců nakonec přišlo k bohatství a většina skončila jako námezdní kopáči laciných rud a jejich životní podmínky se často velmi podobaly těm, ze kterých tak kvapně odešli. Matka zemřela několik dní po příjezdu, neunesla cestovní útrapy a ztrátu našeho nejstaršího bratra. S otcem a ostatními bratry jsme začali těžit na vlastní pěst. Nedařilo se nám. Žíly byly slabé. Povětšinou jen méně kvalitní kovy. Všichni jsme strádali hladem a vyčerpáním. Když zemřel otec, druhý nejstarší bratr odešel hledat lepší živobytí. Již jsme o něm nikdy neslyšeli. Zbyli jsme tři a přesto, že se nám nevedlo dobře,měli jsme alespoň jeden druhého. Jednoho dne přiběhl prospektor ze sousední štoly a celý bledý mumlal cosi o hrozném neštěstí u tavicí pece. Srdce se mi zastavilo. Bratři tam přece byli přetavit právě natěženou rudu! Zahodil jsem cepín a rozeběhl se k peci. Uviděl jsem hroznou spoušť. Nějaký šlechtický hejsek projíždějící kolem si zkoušel nové svitky a z nevědomosti, či úmyslně vyvolal démona, kterého pak nezvládl. Ten den zemřelo mnoho horníků včetně mých bratrů. Když jsem je pohřbil, zlomený jsem padl k jejich hrobu a očekával smrt. Přivolával jsem ji a žádal o ukončení svého utrpení. Třetí den jsem vstoupil do světelného tunelu a stoupal vzhůru. Překrásná bílá postava na konci mne však zastavila a promluvila hlasem, který jsem slyšel přímo ve své duši. 'Ty ještě nepatříš smrti. Velký úkol je pro tebe připraven a musíš ještě mnoho vykonati. Až uzříš denní světlo, kopej tam, kde jsi cepín zahodil. Později sám ve správnou chvíli procitneš a poznáš, co souzeno ti jest.'

Kapitola 3.
Probudil jsem se vysílený na vlhké hlíně u hrobu svých bratří. ….


(do současného života Gartova další dvě kapitoly záhy dopsány budou)