Mé jméno je Araagorn a narodil jsem se v zemi Dún`ad. Můj otec Arnath byl člověk a pocházel z rodu, jež po celé generace bojuje proti zločinu, bezpráví a tvrdě trestá ty, kteří porušují právo a pořádek. Byl to věru přísný člověk, ale jeho výchova byla vždy čestná a spravedlivá a mnoho jeho názorů a pouček mi dodnes utkvělo v srdci. Bohužel, jak už to tak na světě bývá, osud si nevybírá. Orkové tehdy přišli z hor, jako každých 200 let, ale jejich síla byla znásobena silou stoupenců černé magie, jejíž hordy vedl sám král necromancerů Mahred. Můj otec vedl jednu bojovou skupinu, která se jejich vpádu snažila zabránit. Byla to velká bitva a naší zemi se po urputných bojích podařilo nakonec vyhrát, i když za cenu vysokých obětí. Vítězství nebylo úplně dovršeno, protože Mahredovi se podařilo utéct jakousi kouzelnou branou, která se po jeho vejití rozpadla do prostoru. Toto vše znám jen z vyprávění ostatních, hlavně od těch, kteří tam bojovali po boku mého otce. Říkali, že bojoval statečně a byl jim skutečnou oporou v boji, ale já je ten "slavnostní" den ani nevnímal. Držel jsem v rukou otcův meč zbrocený krví nepřátel, bylo to totiž to jediné, co po něm zbylo, a slzy mi tekly proudem. Tato vzpomínka ve mně hlodá dodnes a je v mém životě zásadní. Bylo mi 14 let, když se to stalo. Má matka Arkhen má elfskou krev a na její výchově to bylo poznat. Už od mala se mnou chodila často do přírody a učila mě, jak jí porozumět, jak s ní splynout. Říkala, že příroda má obrovskou moc a žádná jiná se jí nevyrovná. Zatímco otec mě učil boji se zbraní i beze zbraně, matka mě učila základy magie a umění střelby z luku, protože elfové jsou, jak známo, ve střelbě z luku pravými mistry. Myslím si, že mé rané dětství bylo velmi šťastné a plné krásných věcí. I když mi bylo od mala vštěpováno, že dobro a zlo spolu soupeří už odnepaměti, nikdy jsem si nemyslel, že se tento boj přímo dotkne naší rodiny. Proto mě smrt mého otce velmi ranila. Trvalo mi nějaký čas, než jsem se z toho vzpamatoval a má matka mi byla v tom pochmurném čase velkou oporou. Nebyla to jen smrt mého otce, ale i celá má výchova, která mi dala můj životní cíl, můj smysl života - Boj proti zlu, ať už je zlo v jakékoliv podobě, v podobě temného mága, vraha nebo zloděje. Je to boj, který je nekonečný a nikdo jej nemůže vyhrát, ale kdyby se zlu nikdo nepostavil, zaplavilo by celý svět. Proto jsem se také rozhodl, že opustím svou rodnou zem a budu hledat ty, co zlo páchají nebo ke zlu třeba jen nabádají. Loučení s matkou bylo pro mě velmi těžké, ale sama věděla, co mě k mému počínání vede a nebránila mi. Musel jsem jí ale slíbit, že se jednou do své rodné země vrátím. Po dlouhém putování a útrapách, které mě ale jen utvrdili v mém počínání, jsem narazil na člověka jménem Marty. Říkal, že pochází z království Kelevar, a že se tam právě vrací z obchodní cesty. Tvrdil, že jeho zem je překrásná, ale že hodně lidí trpí útlakem druhých. Vydal jsem se tedy s ním a rozhodl jsem se, že jeho zemi lépe poznám. Inu, měl pravdu, Kelevar je překrásná země, ale zlo si zde zakládá velké hnízdo a je třeba ho zastavit a vymítit. Po nějaké době jsem nalezl klidné městečko v srdci Kelevaru, zakladatelé mu dali jméno Order City. Koupil jsem si zde dokonce dům a ten se stal mou dosavadní základnou pro mé výpravy. Uplynulo hodně vody, když jsem se náhle přímo v Order City setkal se Sarakem. Díky němu jsem poznal, že v Kelevaru neexistuje jen zlo, ale i dobro. Stali jsme se dobrými přáteli, a i proto, že je Sarak guildmaster Order guildy Dark Angels, která sdružuje hrdiny podobného smýšlení, jako jsem já, stal jsem se i já jejím členem. Ve jménu svého otce a matky jsem vypsal zlu válku, a tato válka nyní teprve započala...